Vývoj dějem perníku
3. prosince 2010 v 7:40 | EmoWilísek
|
***Vánoční cukrový a recepty***
Minulost
Historie perníků a jiného medového pečiva sahá do nejdávnějších časů. Medové pochoutky provázejí člověka staletími. Perník - medovník je prastarý a možná že ještě starší než chleba, protože med divokých včel byl jednou z prvních potravin člověka. Aby placka, kterou pravěký člověk vyrobil z mouky a vody, měla chuť, přidal k ní med.
Zprvu šlo o velice jednoduché pracovní postupy. Výroba se však stále vylepšovala, pečivo bylo kvalitnější, člověk objevoval nové a nové suroviny, získával k ochucení různá koření a s novými objevy měl i po technické stránce větší možnosti, takže výrobky byly i svým vzhledem stále lákavější.
Pečivo z mouky a medu se nacházelo v egyptských hrobech a také antičtí spisovatelé píší o zvyku starých Řeků rozdávat při různých slavnostních příležitostech a o určitých svátcích perníky různých tvarů.
V české kuchyni probíhal vývoj medového pečiva od pečených placek, calet, koláčů až po staročeský perník. Od 13. století vznikala řemesla koláčníků, mazanečníků, cáletníků, perníkářů a nakonec cukrářů.
První zmínka o perníkářích a perníku, jeho výrobě a prodeji v Čechách, je z roku 1335 z Turnova, kde prodávali perník cáletníci - tak se tehdy perníkářům říkalo. Jeho výrobci zakládali vlastní cechy, spolupracovali s příkladně organizovanými cechy perníkářů saských. K přípravě těsta - mimo ostatních ingrediencí - prý používali až devadesát druhů vzácných koření a bylin… Koření dodávalo perníku chuť a každý perníkář měl svoje tajemství. Jakost staročeského perníku určoval med, použitý k výrobě. Ten byl jeho podstatnou součástí.
Podle perníkářů, výrobců calet, byla v Praze roku 1348 pojmenována ulice Caletná (dnešní Celetná). V roce 1419 bylo v Praze 18 perníkářů. Cechy perníkářů však byly nejen v Praze, ale i v Kutné Hoře, Pardubicích Turnově a jinde.
Názvem perník se medové pečivo označuje od doby, kdy se jeho chuť začala upravovat pepřem. Latinsky pepř - piper, odtud bývají perníkáři označováni názvem artopiperisté. Podle pepře v medovém těstě je také v němčině perník pojmenován Pfefferkuchen. Perník byl považován i za lék při potížích žaludečních a střevních.
Pečivo z mouky a medu se nacházelo v egyptských hrobech a také antičtí spisovatelé píší o zvyku starých Řeků rozdávat při různých slavnostních příležitostech a o určitých svátcích perníky různých tvarů.
V české kuchyni probíhal vývoj medového pečiva od pečených placek, calet, koláčů až po staročeský perník. Od 13. století vznikala řemesla koláčníků, mazanečníků, cáletníků, perníkářů a nakonec cukrářů.
První zmínka o perníkářích a perníku, jeho výrobě a prodeji v Čechách, je z roku 1335 z Turnova, kde prodávali perník cáletníci - tak se tehdy perníkářům říkalo. Jeho výrobci zakládali vlastní cechy, spolupracovali s příkladně organizovanými cechy perníkářů saských. K přípravě těsta - mimo ostatních ingrediencí - prý používali až devadesát druhů vzácných koření a bylin… Koření dodávalo perníku chuť a každý perníkář měl svoje tajemství. Jakost staročeského perníku určoval med, použitý k výrobě. Ten byl jeho podstatnou součástí.
Podle perníkářů, výrobců calet, byla v Praze roku 1348 pojmenována ulice Caletná (dnešní Celetná). V roce 1419 bylo v Praze 18 perníkářů. Cechy perníkářů však byly nejen v Praze, ale i v Kutné Hoře, Pardubicích Turnově a jinde.
Názvem perník se medové pečivo označuje od doby, kdy se jeho chuť začala upravovat pepřem. Latinsky pepř - piper, odtud bývají perníkáři označováni názvem artopiperisté. Podle pepře v medovém těstě je také v němčině perník pojmenován Pfefferkuchen. Perník byl považován i za lék při potížích žaludečních a střevních.
Tradice
Žádné jiné pečivo nedokáže tak pošimrat nos a tak upoutat zrak jako voňavé, různě vytvarované a vyzdobené perníčky.V některých krajích se uchovaly různé zvyky i druhy pečiva. V Jindřichově Hradci se peklo točené splétané pečivo na sv. Mikuláše. V Podkrkonoší se na památku zesnulých pekly "dušičky", na sv. Martina "martinky" - ty byly nadívané mákem nebo perníkem. O Vánocích se pekly koláče a křehlíky, o Velikonocích skládance ve tvaru cihly. Na Květnou neděli ptáčci. V České Třebové se pekla perníková abeceda.
Perníky a med se uplatňují při oslavách různých svátků jakými jsou Velikonoce, Vánoce apod. Perníky měly i různé názvy, a to podle míst, ze kterých pocházely: bavorský, neapolský, norimberský (čeští tovaryši často putovali k norimberským perníkářům, aby se od nich přiučili). Naše perníky byly loketské, pardubické.
Současnost
Byla by však škoda, kdyby perník byl opomíjen a kdyby upadly v zapomenutí malované perníky. Vždyť medové výrobky jsou nejen chutné, ale i hodnotné, velice trvanlivé, můžeme je mít doma stále v zásobě. V dnešní době, kdy nás obklopuje svět techniky a civilizace, znovu přicházejí do módy nejrůznější rukodělné výrobky. Obdivujeme se jejich prosté kráse a podléháme kouzlu starých tradic. A každý z nás alespoň občas zatouží vlastnit něco pro zkrášlení domova. Možnosti nám nabízí výroba medového pečiva, protože ze žádného jiného těsta se nedá vytvořit tolik různých tvarů. Tradice uměleckého perníkářství nezanikla ani v letech 70tých. Včelařská organizace v Sušici pořádala od roku 1973 pravidelně každý rok kursy výroby medového pečiva pro zájemce ze Sušice a okolí. Pod vedením zkušené učitelky pí. Fenclové z Klatov se zpracovalo 30 kg mouky a mnoho dalších voňavých přísad a medu na těsto, z něhož vznikala různá zvířátka, velikonoční vajíčka, pantoflíčky, vázičky, srdce, talířky a košíčky, které obdivovali návštěvníci ve výstavní síni na sušickém náměstí. Do kursu pro rok 1989 bylo přihlášeno 22 žen.Svaz včelařů školil odborné učitelky medového pečiva, v roce 1976 jich bylo v České republice asi 35. Učily v kurzech pečení medového pečiva pořádaných základními včelařskými organizacemi. Výuka probíhala v Poděbradech, v hotelové škole, a obohacovala vědomosti v oborech - hodnota včelích produktů, pedagogika, zdravověda, zdobení, náplň i receptury pečiva, aranžování a další. Ale k tomu, aby výrobky chytly za srdce, musí být především výtvarný cit a nevšední zručnost. (V tomto oboru tehdy vynikala paní Dagmar Brožová, která získala diplom učitelky medového pečiva.)
Perníkářské pojmy
Marcipán
Tak se dříve říkalo perníkům zadělávaným z mouky pšeničné. Původ tohoto názvu je zřejmě podle biblického příběhu o apoštolu Markovi, který se se svými lidmi na poušti živil sladkým chlebem, vyrobeným z medu a kukuřičné mouky upečeným na slunci. Chléb se nazýval Markův (Marcipane). Proto má perníkářský cech ve svém znaku sv. Marka.Medovník
Perníkové těsto zadělávané z mouky žitné.
Kadlub
První perníky se vytlačovaly do forem. Formy z pálené hlíny se používaly až do 16. století, kdy je vytlačily vyřezávané dřevěné formy. Říkalo se jim kadluby. Ty, které pocházejí z 15. a 16. století, jsou jednoduché, zdobené národními ornamenty. Kadluby ze 17. a 18. století jsou bohatě vyřezávané. Patří k nejkrásnějším projevům řezbářského umění. Odráží se v nich tehdejší společenský i náboženský život. V motivech se objevují bohaté ornamenty, zdobená roucha, podoby světců, portréty panovníků, i českých a uherských králů, milostné výjevy. Pod vlivem módy v období třicetileté války vzniká obliba jezdců na koni, dam a kavalírů v nádherných oblecích, často jedoucích v kočárech. Objevují se rodové erby a znaky. V 18. a 19. století se perník dostává do lidových vrstev a vznikají nové náměty: srdce, husar, panenka a panáček, miminko, abeceda, holubička, jelen koník a další zvířátka. Nastupují i různé technické vynálezy, vlak, parník, brýle, pistole, dělo a různé zbraně, hodiny a jiné. V oblibě jsou i postavy zástupců různých řemesel a zaměstnání: kominík, hasič, voják.
Ve starších dobách vyráběli formy především zlatníci a rytci nebo řezbáři. Teprve později je začali dělat někteří zruční perníkáři i jiní dovední lidé. Byl-li perníkář současně i řezbářem, byl rozhodně ve výhodě a navíc byl u ostatních ve větší vážnosti.
Formy se zhotovovaly z hruškového dřeva, které se pro ten účel nejlépe hodilo. Někdy se používalo dřevo švestkové, třešňové, lipové i bukové. Dlabání forem byla práce namáhavá, bylo třeba velké síly v prstech. Formy se zhotovovaly z prkének 3 až 5 cm silných, někdy byly i oboustranné, tj. se vzorem na obou stranách.
Regionální původ perníkářských forem lze těžko určit. Perníkáři si je objednávali na různých místech, skupovali je z pozůstalostí apod.
Drůbeřka (drůbežka)
Toto zboží vyráběné v 18. století z perníkářských forem nebylo určeno k jídlu, ale drůbeřka (nebo drůbežka - oba názvy se používaly podle krajových míst) sloužila na hraní jako dětská hračka. Takto se vyráběly hračky, které nebyly ploché, ale prostorové, např. kolébky, kočárky, vozíčky s koníčky, košíčky, střevíčky, domečky apod. Zformované díly byly spojovány řídkým těstem ze žitné mouky a vody. Výrobky se sušily na zvláštním stojánku. Toto zboží se dělalo do zásoby a před jarmarkem nebo poutí se drůbeřka barvila červeně a žlutě, popřípadě i zdobila pozlátkem. Drůbeřky se namáčely do barvy, pak sušily v mírně vyhřáté peci.
Fábulista
Fábulista byl perníkářský pomocník, jenž putoval krajem. Chodil od jednoho mistra k druhému, opravoval formy nebo dělal nové. Vyprávěl, co je kde nového, jak se kde vyrábějí perníky, jak se prodávají a podobně.
Čokoládový zákusek s tekutou náplní
3. prosince 2010 v 7:34 | EmoWilísek
|
Recepty na dorty a zákusky
Suroviny pro 4 osoby
115 g hořké čokolády (60 - 70 %)
110 g másla
120 g cukru
180 g žloutku (odpovídá asi množství 10 větších vajec)
50 g mouky
250 g rebarbory
120 g cukru ( v případě obliby i více)
1 PL jemného kukuřičného škrobu k zahuštění omáčky
110 g másla
120 g cukru
180 g žloutku (odpovídá asi množství 10 větších vajec)
50 g mouky
250 g rebarbory
120 g cukru ( v případě obliby i více)
1 PL jemného kukuřičného škrobu k zahuštění omáčky
Příprava
4 dezertní ráfky vyložíme pečícím papírem nebo vymažeme mufinovou formu a vysypeme trochou mouky.
Máslo a marmeládu rozpustíme ve vodní lázni. Žloutky rozmícháme v samostatné míse. Rovněž v samostatné mísy promícháme mouku a cukr.
Do rozpuštěné čokoládové hmoty o střední teplotě opatrně a v menších dávkách za stálého míchání vmícháváme žloutky sněhovou metlou tak dlouho, až dojde k dokonalé vazbě mezi oběma hmotami.
Směs mouky a cukru vsypeme naráz do rozmíchané čokoládovo - žloutkové hmoty a důkladně promícháme. Vzniklou kompaktní směs umístíme do stříkacího sáčku.
Ráfky (formičky) umístíme na pečící plech, který vložíme do středu trouby a pečeme při teplotě 200 °C maximálně 13 minut, aby obsah dezertu zůstal polotekutý.
Jako přílohu zvolíme k čokoládě kontrastní kompot z rebarbory (viz. foto), který připravíme z rebarborové lodyhy, kterou oloupeme a nakrájíme na šikmo o síle 0.5 cm. Tato kolečka vložíme do cukru a necháme působit asi půl hodiny. Přidáme 0.25 litru citronové šťávy nebo směs vody s jablečným moštem.
Rebarboru se šťávou povaříme v malém hrnci tzv. "na skus". Poté rebarboru vyjmeme a šťávu ještě chvíli povaříme.
Ještě za varu přidáme kukuřičný škrob v takovém množství, aby se vytvořila středně hustá omáčka. Omáčku servírujeme v chladném stavu.
Talíř dozdobíme dle vlastní fantazie.
4 dezertní ráfky vyložíme pečícím papírem nebo vymažeme mufinovou formu a vysypeme trochou mouky.
Máslo a marmeládu rozpustíme ve vodní lázni. Žloutky rozmícháme v samostatné míse. Rovněž v samostatné mísy promícháme mouku a cukr.
Do rozpuštěné čokoládové hmoty o střední teplotě opatrně a v menších dávkách za stálého míchání vmícháváme žloutky sněhovou metlou tak dlouho, až dojde k dokonalé vazbě mezi oběma hmotami.
Směs mouky a cukru vsypeme naráz do rozmíchané čokoládovo - žloutkové hmoty a důkladně promícháme. Vzniklou kompaktní směs umístíme do stříkacího sáčku.
Ráfky (formičky) umístíme na pečící plech, který vložíme do středu trouby a pečeme při teplotě 200 °C maximálně 13 minut, aby obsah dezertu zůstal polotekutý.
Jako přílohu zvolíme k čokoládě kontrastní kompot z rebarbory (viz. foto), který připravíme z rebarborové lodyhy, kterou oloupeme a nakrájíme na šikmo o síle 0.5 cm. Tato kolečka vložíme do cukru a necháme působit asi půl hodiny. Přidáme 0.25 litru citronové šťávy nebo směs vody s jablečným moštem.
Rebarboru se šťávou povaříme v malém hrnci tzv. "na skus". Poté rebarboru vyjmeme a šťávu ještě chvíli povaříme.
Ještě za varu přidáme kukuřičný škrob v takovém množství, aby se vytvořila středně hustá omáčka. Omáčku servírujeme v chladném stavu.
Talíř dozdobíme dle vlastní fantazie.
Stíny v zrcadle
1. prosince 2010 v 13:40 | EmoWilísek
|
◄Čtenářský deník►
Autor:Inger Edelfeldtová
Ilustrace:Jana Holá
Sedmnáctiletá Arven(Arri)je nespokojená se svým životem.Její otec je knihovník a matka psycholožka a mladší setra Sára(telenovela)je strašně otravná než kdokoli jiný.Oba jají rodiče jsou členy klubu Tolkienových fanoušků a dcery pojmenovali v duchu ,,Pána Prstenů".Arven se zamiluje do originálního spolužáka Oskara,který je kovotepec.Černé delší vlasy a černý oblek a jeho oči Arven natolik okouzlí že se do něj bezhlavě zamiluje.Oskarovi se Arvenin styl také zalíbí(dlouhé černé vlasy,hnědé oči a černé šaty).Druhý den poté co uvyděla Oskara,se v 9 hodin večer Arven probudí a uvydí ve svém zrcadle mihotající se stíny.Pomalým a nejistým krokem přistoupí k zrcadlu a v něm spatří tvář mladíka.Arri se na něj vlídně usměje a mladík jí to oplatí také krásným úsměvem a podá jí přeez zrcadlo ruku.Arven mu podá svou ruku a vstoupí přez zrcadlo do jiného světa.Eidon se představil a Arven zase jemu.Eidon řekne Arven ať se nebijí dát své city najevo.Další den se Arven probudí a řekne Oskarovi pravdu a Oskar jí řekne že jí chtěl říct totéž.....(vyděl snad také obraz mladíka ve svém zrcadle?)
Milunky a Kreténi
1. prosince 2010 v 13:19 | EmoWilísek
|
◄Čtenářský deník►
Autor:Zuzana Kubšová
Johaně je sedmnáct let má přítela Jakuba kterého velmi miluje a je v sedmém nebi.Jakub se chystá na stáž do Německa,a Johana se nemůže smířit s tím že bude na dva týdny pryč.Když se Jakub vrátí Johana se s ním rozejde protože jí byl nevěrný s jinou dívkou.Johana pojede domů k sestře Lence které říká,,kebulko",má jí moc ráda a tak se jí se vším svěří.Když Johana dorazí na kolej zjistí že má novou spolubidlící Martinu.Marek nejlepší přítel s Jakubem se dozví že se s ním Johana rozešla,si honem pospíší aby jí utěšil.Johana si neuvědomí že se s Markem líbají,Když se spolu v jejím pokoji milují a je to to najhezčí na světě když zjistí že ho miluje.Druhý den se neznají ani se nedají do řeči.Marek Johaně řekně jméno dívky s kterou ji Jakub podvedl.Johana je sice smutná ale na přdchozí noc nezapomíná.Johana se odhodlá k prvnímu kroku a zeptá se Marka jestli ji taky muluje tak jako ona jeho?Marek div nepraskne štěstím a tak ji políbí a řekne že v nic jiného na světě už nedoufal.Poté se znovu políbí a začnou spolu chodit.
Peprmintky
1. prosince 2010 v 13:04 | EmoWilísek
|
◄Čtenářský deník►
Autor:Patricia Schoroderová
Ilustrace:Luděk Bárta
Emily,Miška a Lou jsou nejlepší kamarádky.Říkají si Peprmintky podle jejich nejoblíbenějších bonbonů.Společně válčí proti partě kluků z okolí a taky proti nafoukaným spolužačkám,,Komtesám".Miška a Emily se spolu baví víc než s Lou.Lou dochází trpělivost a mezi kamarádkami to začíná pěkně jiskřit.Do třídy přijde nová dívka jménem:Maleen.Emily a Miška tvrdí že je nafoukaná koza ale Lou se líbí.Lou a Maleen se stanou nejlepšímy přítelkiněmi a Emily a Mišce se po ní začne stýskat.Když poznají Maleen uvědomí si že není tak hrozná.Maleen bude mít druhého dne narozeniny a do školy přinese pytlík mentolek.Holkám natolik zachutnají že se přejmenují na,,Mentolky".
Alice a...Dooost dobrý šoky
1. prosince 2010 v 12:52 | EmoWilísek
|
◄Čtenářský deník►
Autor:Karen McCombieová
Ilustrace:Alena Suchánková
Linn,nejstarší sestra Loveovic rodiny se začne chovat podezřele mile a přívětivě.Obvikle není nejmilejší člen rodiny protože je věčně načuřená.Ale poslední dobou se její nářek,,Já se z té rodiny zblázním"!ozývá čím dál častěji.Linn se potká na večírku s klukem který si říká ,,G",který se jí natolik zalíbý že s ním začne chodit.Všichni její kamarádi a dokonce Jabla i Alice i Tor a jejich babičce se nelíbí chování G.Nakonec Linn zjistí že G není tak dokonalý jak si myslela.Linn se s G rozejde kvůli jeho arogantnímu chování.Kluci ze skupiny(Anihilátor) ho vyhodí,protože předělává písničky podle sebe a bezdůvodně přejmenuje skupinu podle sebe(G).Ostatním se to nebude líbyt a tak ho vyhodí ze skupiny.Linn se bude zase jako vždy načuřená ale bude to ta stará dobrá Linn...
Minervistka
1. prosince 2010 v 12:37 | EmoWilísek
|
◄Čtenářský deník►
Autor:Hermína Franková
Ilustrace:Josef Novák
V malém městě roku 1880 žije lékárnická dcera Emílie.Je jí 16 let a podle zviklostí má umět vyšívat,vařit a čekat na ženicha.Jenomže Emílie je úplně jiná-zajímají jí chemiské pokusy.To se ale jejímu otci nelíbí,Emílie proto dělá pokusy tajně a přitom provádí spoustu hloupostí.Rodiče jí dají proto na vychování do kláštera.Emílie se zamiluje do mladého učite chemie,ten jí pomáhá s učením chemie a podporuje jí v jejím studiu......
Pusinky
1. prosince 2010 v 12:30 | EmoWilísek
|
◄Čtenářský deník►
Autor:Stanislav Rudolf
Ilustrace:Zdeněk Netopil
Patnáctiletá Lenka to nemí moc lehké,kvůly své zvláštní rodině.Maminka herečka,tatínek taxikář a nakonec to nejlepší mladší setra Monika.Lenka se učí na cukrářku s jejímy nejlepšímy kamarádkami Veronikou a Katkou zvanou,,Dítě ze skumavky".Doma je jen v sobotu a neděli protože je pořád v internátní škole kde se jen učí.V sobotu s kamarádkou Veronikou se vydají na koupaliště kde se Lenka seznámí s klukem jménem:Dan,ten se jí natolik zalíbí že si s ním domluví schůzku na další den.A tak to půjde dál a dál až nakonec spolu začnou chodit.Ale né na dlouho tento vztah vydrží protože Katka Lence řekne že jí Dan podvádí s jinou dívkou z jejich školy.Lenka sice hned Katce neuvěří ale hned druhý den se o pravdě přesvědčí sama když Dana uvidí s jinou dívkou,nevidrží to a okamžitě se vidá za ním aby ukončila tento špatný vztah.Poté se vydá za kamarádkamy aby se jim omluvila a vybrečela se......
Nosatá Natálie
1. prosince 2010 v 12:16 | EmoWilísek
|
◄Čtenářský deník►
Autor:Jana Freyová
Ilustrace:Hana Linhartová
malí Natálie má velký problém se svým nosem,vypadá jako obrovzká brambora!Ve škole se jí ostatní spolužáci a spolužačky vysmívají kvůli jejímu nosu.Ruben vymyslí že jí budou říkat,,nosáč"!Z ničeho-nic se objeví dopis a v něm se píše že teta Amélie,tatínkova sestra přijede na návštěvu k nim domů.Do třídy k Natálii přijde nový žák jménem:Nils.Když teta Amélie dorazí znenadání Natálie zjistí že teta má stejný nos jako ona sama.Teta Amélie řekne Rubenovy ať nechá Natálii napokoji.Nils napíše Natálii že jí má rád a dá jí na nos heboulinkou pusu.Natálie bude moc moc moc šťastná že se jí už také ostatní neposmívají a konečně bude dobré přátele.
.jpg)
Když láska bolí.....
14. listopadu 2010 v 20:32 | EmoWilísek
|
◄Moje věcičky►
První lásky, chození, rande. Téměř každý si toto období spojuje s romantikou a prvními láskami, snad nikomu se při slově rande, schůzky, nevybavují dvojice mladých lidí, kde jeden druhého bije, ponižuje, nadává mu, nutí ho k sexu. Ale i to, co se ti zdá na první pohled jako intenzivní, romantická láska a jako oddanost, může být ve skutečnosti skrytý projev žárlivosti a kontroly. Můžeš začít chodit i s někým, kdo je majetnický a kontrolující. Což jsou varovné signály toho, že do vztahu vstupuje násilí:
"Jestli mě opustíš, tak se zabiju…"
"Nemůžu bez tebe žít…"
"Jestli odejdeš, nechtěj vědět, co můžu udělat…"
"Nemůžu bez tebe žít…"
"Jestli odejdeš, nechtěj vědět, co můžu udělat…"
Bohužel ne všechny vztahy jsou dobré. Ne všechny vztahy jsou rovnocenné, harmonické a zdravé. O násilí není nikdy snadné hovořit. Ještě těžší to je, pokud ten, kdo se chová násilně, je nám důvěrně znám. Je to třeba kluk, se kterým chodíš a všechny holky ti ho závidí, kamarád, se kterým jsi se poprvé sešla, a nebo nejlepší přítel rodiny. O násilí ve vztahu, když s někým začínáš chodit, když s někým chodíš i když už s někým žiješ, se nehovoří snadno. Může nás uvádět do rozpaků stejně jako naše okolí. Násilí ve vztazích je ale faktem pro hodně mladých lidí a ticho, které je obklopuje, je třeba rozlomit. Protože násilí, které se neřeší, se časem zhoršuje.
Fáze růstu dítěte
14. listopadu 2010 v 20:11 | EmoWilísek
|
◄Moje věcičky►
Oplodnění
První krok těhotenství obvykle začíná sexuálním stykem, kdy jsou mužské pohlavní buňky (spermie) vpraveny do dělohy. Mužské sperma obsahuje nejen pohlavní bunky, ale též cukry, proteiny a jiné látky na udržení životaschopnosti spermií. Lidské spermie přežijí v ženském těle obvykle asi 48 hodin. Spermie mají dlouhý bičík, který používají k pohybu; jsou to jediné lidské buňky s touto vlastností. Tyto buňky jsou haploidy (buňky s jednou sadou chromozómů), které vznikly meiózou ze zárodečných buněk ve varlatech. V jedné ejakulaci (výronu semene) bývá 100 až 300 miliónů spermií.
Vajíčka (oocyty II. řádu) jsou haploidní ženské reprodukční buňky, jejichž úlohou je sloučit se s jednou spermií a následné vytvoření oplodněné zygoty. Tyto buňky jsou produkovány meiózou ve vaječnících, kde zůstávají, dokud nejsou aktivovány a uvolněny hormonálními změnami v ženském menstruačním cyklu. Obvykle je během menstruačního cyklu uvolněno jen jedno vajíčko.
Během ovulace okraj (fimbrie) na konci vejcovodu se přesune přes vaječník na zachycení uvolněného vajíčka. Při oplodnění spermie obvykle potkají vajíčka ve vejcovodu, což vyžaduje od spermiových buněk před dosažením vejcovodu plavat z vrchu vaginy přes děložní hrdlo (cervix) a přes délku dělohy, co je v poměru k velikosti spermie značná vzdálenost.
Po dosažení vejcovodu spermie plavou k vajíčku (orientují se na základě chemotaxe) a všechny se snaží ho oplodnit. Každá spermiová buňka obsahuje malý váček enzymů, které slouží k narušení povrchu vajíčka a umožňují tak proniknutí spermie dovnitř. To může trvat až 20 minut. Když se vajíčko sloučí s jednou spermií, jeho povrch se změní, což zabrání proniknutí dalších spermií. Sloučení buněčných jader vajíčka a spermie na formování diploidní buňky ukončuje první fázi těhotenství.
Alternativní metody oplodnění, jako umělá inseminace (vstřik semene do dělohy) a oplodnění ve zkumavce se používají při neplodnosti nebo k oplodnění žen bez partnera.
Vývoj
Před uhnízděním oplozeného vajíčka
V tomto čase existuje jediná totipotentní (schopna dělením produkovat každý buněčný typ v organismu) buňka - zygota - geneticky jedinečný nový organismus. Mitotické buněčné dělení je následující proces, při kterém se každá buňka rozdělí na další diploidní buňky. Zygota se dělí, produkujíc 2 menší buňky zvané blastomery, které se následně taktéž dělí každých 20 hodin. Tyto buňky se postupně zmenšují, až po asi 4 děleních vznikne 16 individuálních buněk. Tato skupina 16 buněk se nazývá morula a obvykle opouští vejcovod a postupuje do dělohy. Nedostane-li se do dělohy, vzniká ektopické těhotenství (mimoděložní).
Po uhnízdění oplozeného vajíčka
Blastocel je malá dutina v centru buněk a vyvíjející se buňky rostou kolem ní. Na povrchu této dutiny je tenká vrstva buněk a zona pellucida (blanka kryjící zralé vajíčko) zůstává ve stejné velikosti jako předtím. Buňky rostou stále menší, aby se vešly. Tato nová struktura s dutinou v centru a vyvíjecímí se buňkami kolem ní se nazývá blastocysta.
Existence blastocysty značí formování 2 typů buněk, vnitřní buňky rostoucí ve vnitru blastocelu a buňky rostoucí na jeho vnějšku. Během 24 - 48 hodin se blanka blastocysty (zona pellucida) přetrhne. Buňky na povrchu blastocysty začnou vylučovat enzym, který naruší výstelku (epitel) dělohy a vytvoří místo na uhnízdění.
Cirkulační systém placenty (plodového lůžka)
Buňky obklopující blastocystu teď naruší buňky na povrchu dělohy, formujíc malé nádržky krve, které stimulují vznik kapilár (vlásečnic). To je první fáze růstu placenty. Vnitřní buňky blastocysty se rychle dělí, formujíc 2 vrstvy. Vrchní vrstva bude embryo (zárodek) a buňky odtud budou použity v amniotické (plodové) dutině. Současne spodní vrstva formuje malý vak. (Začnou-li se buňky vyvíjet v abnormální pozici, může teď vzniknou ektopické (mimoděložní) těhotenství).
Za několik dní tkáně chorionu (vnější zárodečný obal plodu) ve formující se placentě ukotví hnízdící část na dělohu. Systém krve a krevních cév se teď vyvine v bodu formující se placenty, rostoucí při místě uhnízdění. Malý vak uvnitř blastocysty začne produkovat červené krevní buňky. Během dalších 24 hodin se vyvine pojivá tkáň mezi rostoucí placentou a rostoucím plodem, která se později vyvine do pupeční šňůry.
Buněčná diferenciace
Následně se úzká linie buněk objeví na povrchu embrya. Její růst ukazuje, že plod čeká gastrulace, ve které se vyvinou 3 vrstvy plodu - ektoderm (vnější), mezoderm (střední) a endoderm (vnitřní). Úzké linie buněk začnou formovat endoderm a mezoderm. Ektoderm začne rychle růst jako výsledek chemických složek produkovaných mezodermem. Tyto 3 vrstvy dají základ všem různým typům tkání v těle.
Endoderm později vyformuje linii jazyka, zaživacího traktu, plic, žaludku a několika žláz. Mezoderm vyformuje svaly, kosti, lymfatickou tkáň, vnitřek plic, srdce, reprodukční a vylučovací systémy. Též dá základ pro slezinu a pro produkci krevních buněk. Ektoderm vyformuje kůži, nehty, vlasy, rohovku, linii vnitřního a vnějšího ucha, nos, dutinu, ústa, konečník, zuby, hypofýzu, prsní žlázy, oči a všechny části nervového systému.
Asi 18 dní po oplodnění je embryo poděleno na formování množství tkání, které bude potřebovat. Má tvar jako hruška, kde oblast hlavy je větší než ocas. Nervový systém embrya je jedním z prvních rostoucích orgánů. Začne růst v duté oblasti zvané nervová brázda.
Krevní systém pokračuje v tvorbě sítí, které umožňují oběh krve v embryu. Krevní buňky už byly vytvořené a proudí v těchto tvořících se sítích. Kolem placenty se začnou vyvíjet sekundární krevní cévy na zlepšení zásobování živinami. Krevní buňky se začnou formovat na vaku v centru embrya, stejně jako buňky, které se začnou diferencovat do krevních cév. Endokardiální (vnitřní srdeční) buňky začnou formovat svalstvo, které se stane srdcem.
Během asi 24 dní po oplodnění existuje jednoduché rourkové srdce ve tvaru písmene S, které začne pulsovat. V této fázi začne proudit krev embryem.
1. měsíc (4. týden)
Hlava a nohy embrya rostou, vyvíjejí se oči a uši. V budoucím hrudníku bije srdce a vytvářejí se plíce.
2. měsíc (8. týden)
Nenarozené dítě přestává být embryem a stává se plodem. Plod už má všechny orgány. Vytváří se čelist včetně zárodků zubů v dásních. V mozku probíhá elektrická aktivita. Plod měří asi 2 cm a jeho srdce tepe asi 140 až 150 krát za minutu.
3. měsíc (13. týden)
Tlukot srdce je slyšet stetoskopem. Vytvořily se prsty s měkkými nehty. Na prstech jsou zřejmé otisky prstů. Plod reaguje na dotyk. Vyvíjejí se pohlavní orgány, ale určení pohlaví je stále obtížné. Plod se pohybuje, svírá pěst a pohybuje hlavou. Na konci třetího měsíce (prvního trimestru) je plod asi 10 cm dlouhý a váží asi 150 g.
4. měsíc (17. týden)
Plod slyší matčin hlas, tlukot srdce a další okolní zvuky. Plodová voda je dvakrát až třikrát denně obměněna. Matka přibývá na váze asi čtvrt kg za týden. Plod měří asi 16 cm a váží asi 250 g.
 1. měsíc |  2. měsíc |  3. měsíc |  4. měsíc |  5. měsíc |  6. měsíc |  7. měsíc |  8. měsíc |  9. měsíc |
5. měsíc (21. týden)
Matce se dále zvětšují prsy, zpravidla pociťuje první pohyby dítěte. Plod je asi 19 cm dlouhý a váží 350 g. Začínají mu růst vlasy a oční řasy. Na ultrazvukovém vyšetření jsou vidět pohyby a bývá možno rozpoznat pohlaví.
6. měsíc (25. týden)
Plod je aktivní a otáčí se. "Saje" si palec (ve skutečnosti však dosud nemá vyvinutý sací reflex). Má reálnou šanci (asi 70 %) na přežití v případě předčasného porodu. Měří přes 30 cm a váží asi 900 g.
7. měsíc (29. týden)
Plod rychle roste a přibývá na váze. Kope, může škytat a plakat. Chutí rozlišuje mezi sladkým a kyselým. Pracuje všech pět smyslů. Měří téměř 40 cm a váží asi 1,8 kg.
8. měsíc (34. týden)
Plodu rychle narostl mozek. V případě předčasného porodu má dítě velmi dobrou šanci na přežití. Měří asi 42 cm a váží 2,3 kg.
9. měsíc (38. týden)
Je krátce před porodem. Dítě měří od 48 do 54 cm a váží od 2,8 do 4 kg. Průměr jeho hlavy je 9,5 až 10,5 cm.
Poporodní deprese
14. listopadu 2010 v 19:59 | EmoWilísek
|
◄Moje věcičky►
Pro většinu lidí je narození dítěte spojováno s představou času radosti a nadšení. I když se to málo ví, v poporodním období se velmi často objevuje zhoršená nálada. 50?80 % žen prožívá 3.?4. den po porodu krátkou epizodu zhoršené nálady projevující se zpravidla podrážděností, kolísáním nálady a epizodami pláče. Mají pocit, že k dítěti necítí, co by měly, nebo že na ně nestačí. Jsou vyčerpány. Kolísání nálady je charakterizováno stavy euforie, které se střídají s úzkostí, smutkem, napětím nebo podrážděností. Některé ženy říkají, že se cítí zmatené, ale objektivně to patrné není. V anglosaských zemích mluví o ?maternity blues?. Tato krátkodobá změna v náladě je způsobená prudkým poklesem estrogenů a progesteronu. V zásadě je neškodná a spontánně odeznívá. Nejčastější je u prvorodiček. Častěji se objevuje u žen, které před těhotenstvím trpěly premenstruální tenzí.
Déletrvající zhoršení nálady různého stupně a trvání postihuje 10?15 % žen po porodu. Plně vyjádřená depresivní epizoda se objevuje u 8,2?14,9 % rodiček. Ještě vyšší (26%) je výskyt u adolescentních matek. Jako možné příčiny jsou zvažovány biologické faktory, zejména narušení serotonergního a noradrenergního systému a poruchy denních rytmů v období náhlých hormonálních změn. Je však kladen důraz i na významné psychosociální stresy, které se v období kolem porodu mohou objevit.
Typické projevy deprese v poporodním období
Můžeme rozeznat tři hlavní typy poporodních depresí:
1. poporodní nebo mateřské ?blues? jako mírný emoční problém krátkého trvání;
2. poporodní depresi, závažnou a potenciálně život ohrožující psychickou nemoc;
3. poporodní psychózu: vážné psychotické onemocnění ohrožující život matky i dítěte (dříve nazývanou laktační psychóza).
Mezi typické příznaky poporodního ?blues? patří kolísání nálady, zvýšená přecitlivělost, úzkostnost, podrážděnost, pocity strachu a neschopnost vnímat lásku k novorozenci, z čehož pramení sebeobviňování. Mohou se objevit problémy se spánkem. Příznaky začínají obvykle 3.?4. den po porodu, vrcholí 5.?7. den a vymizí do 12. dne. Příznaky trvající déle než 14 dnů mohou znamenat riziko rozvoje vážnější poporodní deprese.
Mezi příznaky poporodní deprese převládají pocity selhávání, nerozhodnost, úzkost, strach ze samoty, sociální izolace, bezmoc a beznaděj, katastrofické obavy z budoucnosti, ztráta zájmu a potěšení, nechutenství, nebo naopak přejídání. Rodičky mají pocit, že dítě je nechtěné, nedokážou je milovat ani se o ně postarat. Mohou být přítomny poruchy spánku, nekontrolovatelná plačtivost, potíže dotýkat se dítěte a pečovat o ně, vztek a podrážděnost, pocity ztráty kontroly. Vzácně při výrazném prohloubení symptomatologie hrozí psychotické prožitky a riziko zabití dítěte či sebevraždy. Kromě depresivní a úzkostné symptomatologie se mohou objevovat obsese a kompulze, panické ataky, nadměrné pití alkoholu.
Obvykle se poporodní deprese objevuje za 6?12 týdnů po porodu, ale může se objevit až do jednoho roku poté. Projevuje se hlavně nadměrnou únavou až vyčerpaností, podrážděností, sebevýčitkami, úzkostí, pocity nejistoty a strachu, někdy se dostaví fobické příznaky. Smutná nálada bývá zpočátku v pozadí obrazu, ovšem postupně se může rozvíjet do deprese různé hloubky. Schopnost postarat se o dítě značně klesá. Postižená maminka se odsuzuje za to, že necítí nic k dítěti, je přesvědčena, že jako matka selhala, obává se, že ji partner opustí a zanechá s dítětem samotnou, začíná se vyhýbat kontaktu s okolím, uzavírat v bytě, ztrácí potěšení z věcí, které ji dříve bavily. Obvykle ztrácí také chuť k jídlu a trpí úpornou nespavostí, často bezdůvodně pláče. Většinou zůstává deprese na mírné nebo středně hluboké úrovni. Biologickými rizikovými faktory jsou předchozí epizoda deprese (až 30 % žen, které v minulosti prodělaly depresi, ji rozvine po porodu), depresivní epizoda po minulém porodu (52?62 % žen rozvine novou epizodu po dalším porodu) a depresivní porucha u pokrevních příbuzných. Mezi psychosociální rizikové faktory patří nedostatečná sociální podpora, negativní životní události, nestabilita partnerského vztahu a ambivalence týkající se těhotenství.
Typické projevy deprese v poporodním období
Můžeme rozeznat tři hlavní typy poporodních depresí:
1. poporodní nebo mateřské ?blues? jako mírný emoční problém krátkého trvání;
2. poporodní depresi, závažnou a potenciálně život ohrožující psychickou nemoc;
3. poporodní psychózu: vážné psychotické onemocnění ohrožující život matky i dítěte (dříve nazývanou laktační psychóza).
Mezi typické příznaky poporodního ?blues? patří kolísání nálady, zvýšená přecitlivělost, úzkostnost, podrážděnost, pocity strachu a neschopnost vnímat lásku k novorozenci, z čehož pramení sebeobviňování. Mohou se objevit problémy se spánkem. Příznaky začínají obvykle 3.?4. den po porodu, vrcholí 5.?7. den a vymizí do 12. dne. Příznaky trvající déle než 14 dnů mohou znamenat riziko rozvoje vážnější poporodní deprese.
Mezi příznaky poporodní deprese převládají pocity selhávání, nerozhodnost, úzkost, strach ze samoty, sociální izolace, bezmoc a beznaděj, katastrofické obavy z budoucnosti, ztráta zájmu a potěšení, nechutenství, nebo naopak přejídání. Rodičky mají pocit, že dítě je nechtěné, nedokážou je milovat ani se o ně postarat. Mohou být přítomny poruchy spánku, nekontrolovatelná plačtivost, potíže dotýkat se dítěte a pečovat o ně, vztek a podrážděnost, pocity ztráty kontroly. Vzácně při výrazném prohloubení symptomatologie hrozí psychotické prožitky a riziko zabití dítěte či sebevraždy. Kromě depresivní a úzkostné symptomatologie se mohou objevovat obsese a kompulze, panické ataky, nadměrné pití alkoholu.
Obvykle se poporodní deprese objevuje za 6?12 týdnů po porodu, ale může se objevit až do jednoho roku poté. Projevuje se hlavně nadměrnou únavou až vyčerpaností, podrážděností, sebevýčitkami, úzkostí, pocity nejistoty a strachu, někdy se dostaví fobické příznaky. Smutná nálada bývá zpočátku v pozadí obrazu, ovšem postupně se může rozvíjet do deprese různé hloubky. Schopnost postarat se o dítě značně klesá. Postižená maminka se odsuzuje za to, že necítí nic k dítěti, je přesvědčena, že jako matka selhala, obává se, že ji partner opustí a zanechá s dítětem samotnou, začíná se vyhýbat kontaktu s okolím, uzavírat v bytě, ztrácí potěšení z věcí, které ji dříve bavily. Obvykle ztrácí také chuť k jídlu a trpí úpornou nespavostí, často bezdůvodně pláče. Většinou zůstává deprese na mírné nebo středně hluboké úrovni. Biologickými rizikovými faktory jsou předchozí epizoda deprese (až 30 % žen, které v minulosti prodělaly depresi, ji rozvine po porodu), depresivní epizoda po minulém porodu (52?62 % žen rozvine novou epizodu po dalším porodu) a depresivní porucha u pokrevních příbuzných. Mezi psychosociální rizikové faktory patří nedostatečná sociální podpora, negativní životní události, nestabilita partnerského vztahu a ambivalence týkající se těhotenství.
Když se narodí dvojčata
14. listopadu 2010 v 19:54 | EmoWilísek
|
◄Moje věcičky►
Po narození dvojčat Někdy jsou rodiče novorozených dvojčátek tak unaveni a vyčerpáni starostmi kolem nich, že jim nezbývají síly na to, aby si hráli se starším dítětem a věnovali se mu. Dítě to obvykle špatně nese a žárlí. Rodiče pak cítí vinu a situace se tím ještě zhorší. Pokusme se z toho najít východiska.
Věnujte pozornost staršímu dítěti
Před každým úkonem s dvojčaty (koupání, přebalování, krmení…) je potřeba se nejprve podívat, jestli něco nepotřebuje starší dítě, a dát mu jasně najevo, že ono první má právo na maminčinu pozornost. To někdy zmenšuje potřebu dítěte tuto pozornost vyžadovat (právě uprostřed každého krmení - "mám žízeň!", "podej mi to!", "chci kakat!"…).
Mnoho rodičů zjistilo, že při krmení lze staršímu dítěti číst nebo si s ním povídat a tak ty chvíle využít i k jeho prospěchu. Je přirozeně snazší, jsou-li ke krmení dva dospělí, nebo jedí-li dvojčata v různou dobu. Pokud je dítě zabráno do vlastní aktivity, je dobré krmit dvojčata v jeho blízkosti, abychom mohli ocenit jeho obrázky, pochválit výtvory ze stavebnice atd. Rodiče by si měli najít alespoň půlhodinku denně, kdy se budou staršímu dítěti zcela věnovat (třeba večer před spaním). Ideální je, pokud může někdo spolehlivý dvojčata ohlídat (třeba v době jejich spánku) a maminka se vydá se starším sourozencem sama ven na krátkou procházku do lesa, blízkého parku nebo alespoň do obchodu koupit třeba dítěti nové boty. Oba z toho budou mít určitě příjemný pocit. Otcové dvojčat hrají v rodině neocenitelnou úlohu. Nejenže pomáhají mamince starat se o novorozeňata, ale jsou stejně jako starší děti zasaženi děním kolem dvojčat. Tím se tvoří silné pouto mezi otcem a starším sourozencem, zejména dokud jsou dvojčátka malá, jsou kojena a zabírají mamince veškerý čas.
Před každým úkonem s dvojčaty (koupání, přebalování, krmení…) je potřeba se nejprve podívat, jestli něco nepotřebuje starší dítě, a dát mu jasně najevo, že ono první má právo na maminčinu pozornost. To někdy zmenšuje potřebu dítěte tuto pozornost vyžadovat (právě uprostřed každého krmení - "mám žízeň!", "podej mi to!", "chci kakat!"…).
Mnoho rodičů zjistilo, že při krmení lze staršímu dítěti číst nebo si s ním povídat a tak ty chvíle využít i k jeho prospěchu. Je přirozeně snazší, jsou-li ke krmení dva dospělí, nebo jedí-li dvojčata v různou dobu. Pokud je dítě zabráno do vlastní aktivity, je dobré krmit dvojčata v jeho blízkosti, abychom mohli ocenit jeho obrázky, pochválit výtvory ze stavebnice atd. Rodiče by si měli najít alespoň půlhodinku denně, kdy se budou staršímu dítěti zcela věnovat (třeba večer před spaním). Ideální je, pokud může někdo spolehlivý dvojčata ohlídat (třeba v době jejich spánku) a maminka se vydá se starším sourozencem sama ven na krátkou procházku do lesa, blízkého parku nebo alespoň do obchodu koupit třeba dítěti nové boty. Oba z toho budou mít určitě příjemný pocit. Otcové dvojčat hrají v rodině neocenitelnou úlohu. Nejenže pomáhají mamince starat se o novorozeňata, ale jsou stejně jako starší děti zasaženi děním kolem dvojčat. Tím se tvoří silné pouto mezi otcem a starším sourozencem, zejména dokud jsou dvojčátka malá, jsou kojena a zabírají mamince veškerý čas.
Lenka: "Já jsem bratry asi brala jako jednoho sourozence. Vůbec si to nepamatuji, ale maminka vždycky vzpomínala na ,bratrské dělení', když jsme byli malí. Když rozdělovala bonbony na tři hromádky, tak jsem se prý rozčilovala, že jim nadržuje. Když se ptala, proč si to myslím, tak jsem jí vysvětlila, že hromádky má dělat jen dvě. Jednu pro mě a jednu pro bratry. Když dělá tři, tak bratrům dává víc než mně…"
Zapojte děti do péče o dvojčata
Některé malé děti rády pomáhají s krmením nebo koupáním sourozenců. Přestože je to spíš zkouška nervů pro rodiče (a práci to dvakrát prodlouží), je velmi dobré je zapojit. Mimo jiné i proto, že jsou-li na dohled, nemohou dělat neplechu někde jinde (a to by jistě dělali, jakmile by viděli, že máte plné ruce práce). I malé věci, jako je například přinesení ručníku nebo podání plenky, dopřejí dítěti pocit, že je důležité. Zdůrazněte mu hned, jak oceňujete jeho pomoc - oslabíte tím pocit odstrčení.
Je přirozené, že chcete dvojčata chránit před starším sourozencem, i když on to může nést nelibě. Zkuste však být trpěliví a nenechte starší dítě, aby se cítilo opomíjené - toto období brzy pomine.
Některé malé děti rády pomáhají s krmením nebo koupáním sourozenců. Přestože je to spíš zkouška nervů pro rodiče (a práci to dvakrát prodlouží), je velmi dobré je zapojit. Mimo jiné i proto, že jsou-li na dohled, nemohou dělat neplechu někde jinde (a to by jistě dělali, jakmile by viděli, že máte plné ruce práce). I malé věci, jako je například přinesení ručníku nebo podání plenky, dopřejí dítěti pocit, že je důležité. Zdůrazněte mu hned, jak oceňujete jeho pomoc - oslabíte tím pocit odstrčení.
Je přirozené, že chcete dvojčata chránit před starším sourozencem, i když on to může nést nelibě. Zkuste však být trpěliví a nenechte starší dítě, aby se cítilo opomíjené - toto období brzy pomine.
Dětinské chování
Může se stát, že vaše dítě se krátce po narození dvojčat vrátí k věcem, které už dávno opustilo (vyžadování lahvičky s mlékem, dudlíka…). Nic se nestane, když mu vyhovíte.
Budete-li se mu věnovat, brzy tyto návyky (už nadobro) opustí. Stane se vám možná, že starší sourozenec "zhloupne" - tj. sníží svou inteligenční úroveň na úroveň dvojčat. Nebo začne být (nepatřičně ke svému věku) na dvojčata zlý - tu je postrčí, tu jim něco sebere nebo je jinak pozlobí. Je to jen žárlivost a snaha vynutit si rodičovskou pozornost, snaha vrátit staré časy. Trpělivě mu vysvětlujte, jak se má chovat, k peskování a pohlavkům se uchylujte jen v krajním případě. Vždyť i dospělí mnohdy žárlivost zvládají hůře.
Může se stát, že vaše dítě se krátce po narození dvojčat vrátí k věcem, které už dávno opustilo (vyžadování lahvičky s mlékem, dudlíka…). Nic se nestane, když mu vyhovíte.
Budete-li se mu věnovat, brzy tyto návyky (už nadobro) opustí. Stane se vám možná, že starší sourozenec "zhloupne" - tj. sníží svou inteligenční úroveň na úroveň dvojčat. Nebo začne být (nepatřičně ke svému věku) na dvojčata zlý - tu je postrčí, tu jim něco sebere nebo je jinak pozlobí. Je to jen žárlivost a snaha vynutit si rodičovskou pozornost, snaha vrátit staré časy. Trpělivě mu vysvětlujte, jak se má chovat, k peskování a pohlavkům se uchylujte jen v krajním případě. Vždyť i dospělí mnohdy žárlivost zvládají hůře.
Reakce jiných lidí
Přirozeně každý, kdo vás navštíví nebo vás vidí tlačit široký kočárek, chce dvojčata obdivovat. Koneckonců dvojčata zase nejsou tak úplně běžná a přitahují zájem, vyvolávají obdiv, kamkoliv jdete. Starší sourozenec to může špatně nést, zvlášť pokud byl dosud středem pozornosti on. Najednou se všechno točí kolem dvojčat. Rodiče mohou pomoci tím, že se pokusí přimět návštěvu i ostatní k tomu, aby promluvili nejprve se starším dítětem, aby se necítilo odstrčené a "až na druhém místě".
Přirozeně každý, kdo vás navštíví nebo vás vidí tlačit široký kočárek, chce dvojčata obdivovat. Koneckonců dvojčata zase nejsou tak úplně běžná a přitahují zájem, vyvolávají obdiv, kamkoliv jdete. Starší sourozenec to může špatně nést, zvlášť pokud byl dosud středem pozornosti on. Najednou se všechno točí kolem dvojčat. Rodiče mohou pomoci tím, že se pokusí přimět návštěvu i ostatní k tomu, aby promluvili nejprve se starším dítětem, aby se necítilo odstrčené a "až na druhém místě".
Oblékání dětí
Mnoho rodičů svá dvojčata rádo obléká stejně. Ačkoliv je na ně krásný pohled, je dobře oblékat je občas rozdílně; zvlášť u jednovaječných dvojčat to pomáhá k jejich rozlišení. Každé z nich má svou identitu a s tím, jak porostou, si budou chtít uchovat svou individualitu. Jedna dívka uvedla, že když byla malá, nenáviděla u svých bratrů-dvojčat stejné oblečení, které zdůrazňovalo, že jsou pár (zatímco ona je sama), a strhávalo veškerou pozornost na bratry. Rodiče této dívky situaci řešili tak, že při určitých příležitostech oblékali všechny tři děti stejně, při jiných zase rozdílně.
Mnoho rodičů svá dvojčata rádo obléká stejně. Ačkoliv je na ně krásný pohled, je dobře oblékat je občas rozdílně; zvlášť u jednovaječných dvojčat to pomáhá k jejich rozlišení. Každé z nich má svou identitu a s tím, jak porostou, si budou chtít uchovat svou individualitu. Jedna dívka uvedla, že když byla malá, nenáviděla u svých bratrů-dvojčat stejné oblečení, které zdůrazňovalo, že jsou pár (zatímco ona je sama), a strhávalo veškerou pozornost na bratry. Rodiče této dívky situaci řešili tak, že při určitých příležitostech oblékali všechny tři děti stejně, při jiných zase rozdílně.
Soukromí staršího sourozence
Jak děti rostou, nevyhnutelně se začínají pohybovat a zabírají čím dál větší prostor. Pokud je doma k dispozici pokoj, ve kterém si hraje starší dítě, stojí za to opatřit si do dveřního rámu vrátka, aby dvojčata mohla zůstat v jiné místnosti a starší dítě se dostalo tam i zpět. Přestanou pak obtíže se všude roztahanými hračkami a ušetří se tím spousta slz, když malé prstíky zkoumají právě dokončený obrázek nebo složitý model, který vytvořilo starší dítě. Mnoho rodičů přiznává, že nejobtížnějším obdobím je prvních několik měsíců, kdy se všichni v rodině musí obrovsky přizpůsobit novým podmínkám.
Jak děti rostou, nevyhnutelně se začínají pohybovat a zabírají čím dál větší prostor. Pokud je doma k dispozici pokoj, ve kterém si hraje starší dítě, stojí za to opatřit si do dveřního rámu vrátka, aby dvojčata mohla zůstat v jiné místnosti a starší dítě se dostalo tam i zpět. Přestanou pak obtíže se všude roztahanými hračkami a ušetří se tím spousta slz, když malé prstíky zkoumají právě dokončený obrázek nebo složitý model, který vytvořilo starší dítě. Mnoho rodičů přiznává, že nejobtížnějším obdobím je prvních několik měsíců, kdy se všichni v rodině musí obrovsky přizpůsobit novým podmínkám.
Náctileté matky
14. listopadu 2010 v 19:49 | EmoWilísek
|
◄Moje věcičky►
Poslední dobou se mluví o rostoucím věku matek. Tento trend stále pokračuje a nevyhnul se ani České republice. Tím, jak roste věk prvorodiček, mladé maminky začínají být poměrně "exotické".
Mít dítě před dvacítkou nebylo u minulé generace nic neobvyklého, dnes jsou náctileté maminky považovány za raritu. S jakými problémy se setkávají? Kolik jich je a jak svou situaci řeší?
Velký počet náctiletých matek trápí USA, kde tato otázka představuje poměrně závažný společenský problém, který se vláda snaží řešit. V šedesátých letech se zde dokonce otevřely školy speciálně pro těhotné dívky (později byly zrušeny pro nízkou úroveň). U nás je přibližně 17 náctiletých matek na 1000 žen (v USA 53). Tato čísla ukazují na počet narozených dětí, nesmíme však zapomínat, že u nás na každé dva porody náctiletých matek připadá více než jeden potrat.
Samy mámy
Proč se tak mladé ženy rozhodnou pořídit si dítě? Asi čtyři pětiny těhotenství náctiletých nejsou plánována. Jednoduše tedy selhala antikoncepce nebo ji nepoužili vůbec. Zbylých přibližně dvacet procent náctiletých matek po dítěti touží. Co je k tomu v tak mladém věku vede? Některé se snaží udržet partnera ve vztahu a jiné jsou již v tomto věku přesvědčeny, že nastal ten pravý čas na pořízení si potomka, na dítě se těší a jsou připraveny se o něj starat. Ano, i takové sedmnáctileté slečny existují.
Na jaké nejčastější problémy narážejí? Hned první je čeká u oznámení novinky budoucímu tatínkovi. Ten bývá často také velmi mladý a z informace o potomkovi nemusí být dvakrát nadšený. Obvykle se nejedná o manžela, ale o přítele, v horším případě o náhodnou známost. Údaje Českého statistického úřadu hovoří o tom, že se minulý rok pouze necelých deset procent dětí náctiletých matek narodilo v manželství.
Zvládne mladá maminka mateřství a výchovu?
Co na to rodina?
Další oříšek představuje sdělení této informace rodičům. Pokud zde dívka získá podporu, má velké štěstí a výhodu. Oporu ve svých rodičích bude v následujících měsících a letech velmi potřebovat. Většinou je třeba, aby vypomohli finančně a taktéž s hlídáním. Mnoho mladých matek toto štěstí bohužel nemá. Pro ně existují různá sociální zařízení, kde jim alespoň pomohou s materiálním zajištěním.
Jestliže je dívka již vyučená nebo má dostudováno odpadá jí tím další častý problém náctiletých matek, kterým je škola. Většina se snaží dívkám vyjít vstříc a umožní jim sestavení individuálního plánu nebo přerušení studia. Obzvláště přerušení je však potřeba pořádně promyslet. Chce to notnou dávku odhodlání nastoupit po pauze do učebního procesu navíc s dítětem, které bude stále více vyžadovat Vaše plné nasazení.
Nevýhodou náctiletého mateřství je také zvýšená pravděpodobnost předčasného porodu a nízké porodní váhy miminka. Mít dítě v mladém věku však nepřináší jen samá negativa. Velmi často se tělo mladých maminek snáze adaptuje na těhotenství a následná rekonvalescence bývá krátká a bezproblémová. Velká část mladých matek také není tak úzkostná, jak by byla ve starším věku, což může jí i dítěti velmi prospět. To, že je s dítětem od sebe dělí jen pár let, se může v budoucnu ukázat jako velký benefit. Náctileté matky mívají v době puberty svých dětí větší pochopení a často se přátelí i s kamarády svých dětí.
Za hlavní nevýhodu brzkého mateřství bývá považováno "ztracené mládí", kdy se mladá maminka ochudí o čas na sebevzdělávání, cestování, zábavu, atd. V dnešní době situace nemusí být až tak tragická. Spousta věcí se dá dělat i s dítětem, zvláště pokud máte finanční zabezpečení a podporu rodiny. A pokud ne, můžete počkat, než Vám dítě odroste a následně si plnými doušky užívat všeho, co jste si kvůli němu odřekla. Vždyť pokud má dívka dítě v šestnácti letech, tak jeho plnoletost oslaví něco málo po třicítce, kdy má ke všemu ještě dveře otevřené.
.jpg)
Zde hledá